Život s elektromobilem: Přinesla zima prozření?
V létě jsem se stal hrdým majitelem šestiletého Renaultu Zoe. Za šest tisíc kilometrů jsem si tuhle low-cost hračku pro velké kluky (nebo možná holky) zamiloval. Blížila se ale zima…
A ta letošní vkročila do české kotliny skutečně rázně. Přelom listopadu a prosince přinesl desítky centimetrů sněhu a hluboké mrazy. Na silnicích kalamita a podmínky, ve kterých prý elektromobil umře, než z něj ometu bílou nadílku. Nutno říct, že z toho jsem tedy strach neměl, i když zjištění, jak moc klesne dojezd, resp. zvýší se spotřeba při teplotách hluboko pod nulou, mě zajímalo. Mnohem větší respekt jsem však měl z kombinace relativně velkého kroutícího momentu (ano, vím, je to slaboučké Zoe) na přední nápravě v kombinaci s úzkými a navíc celoročními gumami. Těmi totiž Hamburčan, který se v “zojině” vozil přede mnou, tohle auto těsně před prodejem vybavil a já je nechtěl vyhazovat, než je vyzkouším. Nijak prémiové Hankooky jsem tedy měl v plánu zkoušet postupně, leč člověk míní a bůh mění.
Renault Zoe v zimě, foto: Pavel Žižka
Na bílou silnici jsem tedy v Zoe vyjížděl s dost velkou dávkou nervozity. Už po prvních metrech jsem ji ale nechal za sebou. Těžko říct, co z kombinace “dnes už kvalitní” celoroční gumy, nízké těžiště a jindy přehnaně aktivní elektronika mělo na výsledku lví podíl, faktem ale je, že to funguje. S nedostatkem trakce jsem se potýkal až v situaci, kdy jsem se o něj dost neurvale pokoušel. I tak ale elektronika poslala méně výkonu a mně informaci o prokluzu předních kol. Ani v zatáčkách auto nemá tendence je po těčně opouštět dříve než auta, se kterými jsem jezdil dříve na zimních. Rozjezdy do kopce na uklouzaném sněhu nejsou díky postupnému náběhu úplně snadné. Kdy bych honil záběr spojky, jen pustím brzdu a auto se šouravě rozjede. Ne, samozřejmě se nemohu pouštět na tenký led měření brzdných vzdáleností a porovnávání fungování v extrémních situacích. Ale běžnou jízdu i neprémiové celoročky nazuté na slabý elektromobil zvládají bravurně, a to i při kalamitě.
Tak teď už je před námi jen otázka, kam vlastně dojedu. V létě Zoe s baterií o kapacitě 40 kWh, resp. dnes už o nějakých 10% nižší, zvládalo s lehkou nohou urazit nějakých 300 km na jeden zátah. Jen jsem se musel vyhnout dálnicím. Na dnešní poměry hloupé auto je zřejmě chytřejší, než jsem si myslel. Po zapnutí v -5°C a při nabití na 90% ukázalo dojezd kolem 150 km. To mě moc nepotěšilo, ale k pláči jsem měl taky daleko. Mně osobně to totiž v pohodě stačí na dva dny příměstského popojíždění. Těžko říct, zda to byl záměr vývojářů, ale v takto mrazivých podmínkách kilometry z dojezdu ubývají znatelně pomaleji než v létě. Po vlastním jednoduchém výpočtu musím říct, že k nějakým 180 km na jedno nabití (na 90%) bychom se asi dostali. Výrazně nižší hodnota proti létu zarmoutí, ale mně stačí.
Mnohem zajímavější byl ovšem výpočet spotřeby. Vedle zojiny totiž velmi často spíš odpočívá než jezdí Kia Ceed se spalovací 1.4 T-GDi. Ta umí střední trasy v hlubokém mrazu pod 7 litrů. Poté, co sněhová nadílka definitivně (dočasně) znemožnila fungování solární elektrárny na našem domě, muselo přijít ekonomické vystřízlivění. Zadarmo jako v létě jezdit určitě nebudu. A právě Ceed je referenčním bodem, kdy se elektromobil vyplatí. Při dnešních cenách benzinu jezdí v takto hlubokých mrazech za nějaké 2,50 Kč na kilometr. Ani elektřina není zadarmo a výsledných 20 kWh/100 km v hlubokých mrazech a při maximálním využití topení vypadá nepěkně. V závislosti na dodavateli elektřiny to ale stále znamená provoz kolem 2,- Kč na kilometr. Srovnatelné, ale stále výhodnější.
Tím jsem se na pěti stech slovech rozněžnil tak, že nejeden elektro-hater už musel ohryzat displej. Ale nebojte, i tito si přijdou na své. Renault Zoe totiž při všech jeho kladech má i spoustu záporů. Některé z nich se v zimě ukázaly v celé své nahotě. Moje první francouzské auto mi přece muselo ukázat, kde se všechny ty vtipy o výrobcích ze země galského kohouta berou.
I když nové Zoe stojí milion, je to low-cost se vším, co k tomu patří. Někde ale tedy ušetřených pár eur opravdu hlava nebere. Chybějící výdech topení k nohám cestujících na zadních sedadlech lze vysvětlit třeba i baterií v podlaze. V mrazu ale díky tomu bude vaše dítě trpět, i když budete interiér vytápět sebevíc. Vy na tom ale nebudete o moc lépe. Na nohy předních cestujících sice teplý vzduch fouká, ale nasměrován je tak hloupě, že levá řidičova a pravá spolujezdcova noha brzy začne zimou brnět. O mizerných tryskách ostřikovačů čelního skla nemá smysl psát, protože vás mnohem dříve rozčílí ovládání stěračů. Minete kamion, potřebujete setřít a ouha. Poloha pro jedno setření je totožná s ostřikem. Někdy setřete jednou, jindy i mírně ostříknete a stěrače pak 3x brousí suché sklo. Vzadu pak musíte hezky stěrač zapnout a zase vypnout. Poloha pro jedno setření není. Hloupost, která otravuje.
Skoro mi to až připadá, že inženýři dlouho vymýšleli, čím by auto pokazili, aby nebylo (i v zimě) tak dobré. Možnost vytopit si ho stiskem tlačítka na ovládací kartě z pohodlí domova majitelé spalovacích aut s bufíkem znají. Je to těžce návyková věc a dělá z takového auta (ať už elektrického nebo spalovacího) skvělého společníka pro zimní poskakování. Jen kdyby mi nemrzly ty nohy…
zdroje: Wikipedia, Renault
