Zpětná zrcátka jsou základ. Jak je správně seřídit

Silniční provoz houstne a spolu s ním roste i potřeba mít detailní přehled o dění kolem vozu. Zejména v přeplněných městech a mezi kamiony, loudači a spěchači na dálnicích musí člověk předvídat a často i myslet za druhé. Má tak potřebu vědět nejen, co se děje před autem, ale i za ním. Už v autoškole se přitom začínající řidič dozví, že za tímto účelem je automobil vybaven (minimálně) trojicí zpětných zrcátek. Realita na silnicích, s trochou nadsázky, ale ukazuje, že tahle informace zřejmě nevyjde z úst každého instruktora. Pojďme to tedy napravit.

První nepopiratelnou tezí je, že dvě vnější a jedno vnitřní zpětné zrcátko by měla dohromady pokrývat co nejkomplexnější část pohledu vzad. Na to je třeba myslet zejména v případě, že se ve voze střídají řidiči různé výšky, kteří si posouvají pracoviště za volantem, s čímž se ruku v ruce mění i zobrazovaná část světa v odrazných sklíčkách v jejich okolí. Kontrola zrcátek tak není autoškolský přežitek, ale nutná potřeba, pokud chcete mít jistotu.

Vnitřní zpětné zrcátko – banalita

Nastavení vnitřního zpětného zrcátka obvykle nebývá žádná velká složitost. Výrobci nám to ještě usnadňují miniaturními průzory imitujícími zadní okno. Plocha zrcátka by tak obvykle obsáhla takových několik. Hrana bývá obvykle vysoko, což možná pomáhá tuhosti karoserie, méně už výhledu. Přímo za vůz tedy nevidíte, tady vzniká jednoznačně mrtvý úhel. Klíčové je v takovém případě hlídat si, abyste v zrcátku viděli horní hranu zadního okna, což umožní alespoň výhled daleko vzad.

Zpětné zrcátko, volné dílo, zdroj: https://www.publicdomainpictures.net/en/view-image.php?image=222642&picture=car-mirror-reflection

Zpětné zrcátko, volné dílo, zdroj: https://www.publicdomainpictures.net/en/view-image.php?image=222642&picture=car-mirror-reflection

Vnější zpětná zrcátko – chce to trochu cviku

O to více práce si musíte dát s nastavením bočních zrcátek. Existuje poučka, která říká, že v jedné třetině zrcátka byste měli vidět bok svého vozu a ve zbývajících dvou situaci okolo. U velkých plácaček ji lze skutečně použít, ale čím menší odrazná plocha je, tím více je třeba si s nastavením vyhrát. Základem je totiž minimalizace mrtvého úhlu. Ten je jednak skrytý v prostoru téměř přímo za řidičem a poté téměř kolmo k řidiči. Osobně, když není jiná možnost, raději eliminuji ten druhý, protože častěji jezdím po víceproudých silnicích. Tady se do mrtvého úhlu schová auto, ani nevíte jak. I proto je signalizace objektu v tomto prostoru jednou z nejlepších bezpečnostních vychytávek, které se nyní do aut montují.

Nevyplácí se podceňovat ani pravé vnější zpětné zrcátko. Člověk jej sice tak často nevyužívá, ale když už, je třeba mít jej perfektně seřízené. Vracení se do pravého pruhu nebo přejíždění tramvajových kolejí, vedou-li podél komunikace (zdravím do Plzně), patří k nejrizikovějším manévrům a takto způsobené nehody mohou být velmi vážné. Platí zde podobné zásady jako pro to levé. Mantra mrtvého úhlu je nezpochybnitelná. Pokud si nejste jisti, raději si zkuste zrcátka nastavit s někým, kdo se bude kolem vozu pohybovat a vy kontrolujte, kdy jej vidíte a kdy ne.

To hlavní na závěr

Můžete mít ale zrcátka nastavená jako bůh a všechno může být k ničemu. Základem je totiž do zrcátek koukat! Dálnice, situace, kdy opouštíte hlavní silnici, předjíždíte a spousta dalších vyžadují dokonalý přehled o dění za vámi. Ten nezískáte, když chvíli před manévrem na vteřinu mrknete do zrcátka. Je třeba je sledovat i během jízdy. Spěchajícího šílence, hazardéra, co za vámi zrovna píše sms, matku, která se co chvíli otáčí za dítětem na zadním sedadle, nebo prostě jen předjíždějící miniauto tak zaregistrujete mnohem snáze.

inzerce

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.