Zkušenosti majitele: Seat Cordoba 1.4 TDI

V roce 2004 jsme potřebovali omladit rodinný vozový park. Bez zjevné preference některé značky jsme se rozhodli hledat mezi skladovkami. Volba nakonec padla na Seat Ibiza s batohem, tedy Seat Cordoba.

Stála tehdy kolem 400 tisíc korun a byla v jedné ze středních výbav. Ta obsahovala přední okna v elektrice a klimatizaci. Chyběly například mlhovky a auto stálo na ocelových patnáctkách. Na tehdejší dobu to byl takový přijatelný střed.

Pod kapotou pracovala vznětová přeplňovaná čtrnáctistovka o výkonu 55 kW. Z nízkého výkonu jsem měl trochu strach, ale od středních otáček poskytoval motor celkem slušný zátah. Auto solidně zrychlovalo i plně naložené, i když žádný trhač asfaltu tu nebyl. Horší to bylo s akustickou pohodou na palubě. Odhlučnění nebylo ani super ani propadák, ale diesel nebyl zrovna nejkultivovanější a dával citelně vědět o tom, že má jen tři válce. Dokázal se ale odvděčit velmi slušnou spotřebou. Na delších trasách nebyl problém se dostat pod 5 litrů na sto kilometrů. Přes 6 jsem se snad v kombinaci nikdy nedostal.

Seat Cordoba, zdroj: Wikimedia, Bull-Doser

Interiér byl vyveden ve velmi pěkném designu. Seat tehdy razil slogan Auto emocion, čímž se zřejmě pokoušel ukousnout trochu zákazníků Alfě Romeo. Dynamicky vypadala zvenku i zevnitř. Plasty byly solidně slícovány, ale byly většinou tvrdé a jejich texturu zřejmě z katalogu vybíral slepec. Ta mi nesedla nikdy. Přední sedadla byla příjemná a se solidní bočním vedením, vzadu to bylo slabší, ale je třeba pamatovat na to, že se jedná o malé auto. Se soudobou Fabií, Polem nebo Cliem to bylo vzadu srovnatelné. Dva dospělí se tam usadili celkem pohodlně.

Podvozek byl naladěn poměrně měkce. Cordoba se v zatáčkách dost nakláněla, ale jako rodinný dostavník posloužila lépe než tvrdší Fabie. To samozřejmě podtrhoval i více než půlkubíkový zavazadelník. Praktičtější by bylo kombi, ale za pět let se mi stalo jen asi dvakrát, že by mě sedan v něčem omezoval. Vždy šlo o ne zrovna největší otvor do kufru.

Po pěti letech šla Cordoba s více než sto tisíci najetými kilometry z domu. Ačkoli mě nikdy nikde nenechala, zejména na podvozku bylo znát, že se nákladné opravy blíží rychlým tempem. Sám jsem kromě běžného spotřebního materiálu nechával měnit ložiska na zadních kolech, ale za pár už to při prodeji měly tlumiče i další prvky zejména přední nápravy.