Systém sledování dopravních značek – vychytávka s mezerami

Při výběru nového auta berete v potaz jeho cenu, velikost, výbavu a motorizaci. Na zkušební jízdě zjistíte, jestli vám více sedne ten či onen model. Možná byste ale měli některým položkám bezpečnostní výbavy věnovat více času než jen kontrolu, zda podle katalogu jimi vybraný vůz osazen je. Takovou položkou je i systém sledování dopravních značek.

ilustrační foto, autor:<a href="//commons.wikimedia.org/wiki/User:Pudelek" title="User:Pudelek">Pudelek</a> - <span class="int-own-work" lang="en">vlastní dílo</span>, <a href="https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0" title="Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0">CC BY-SA 4.0</a>, <a href="https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4015286">odkaz</a>

ilustrační foto, autor:Pudelekvlastní dílo, CC BY-SA 4.0, odkaz

Ať už jej automobilky nazvou jakkoli, v zákazníkovi vytvoří dojem, že se jedná o další lék na jejich nepozornost. “Vy ještě sledujete značky u silnice? Nebuďte blázen, tohle auto je kontroluje za vás a vám jenom ukáže, jak se věci mají.”

Takhle růžová naštěstí situace není. Málokterý systém je dnes vážně vychytaný natolik, aby vám vždy stoprocentně pomohl. Reálně lze spoléhat především na informace o značkách upravujících rychlost, ale ani tady není vše zcela bez problému. Pokud vám tedy na správném fungování systému sledování dopravních značek záleží, nebo prostě nemáte rádi, když na autě ne zcela dobře funguje i nějaká banalita, věnujte při testovací jízdě čas i tomuto bezpečnostnímu prvku.

Celé tvrzení doplním zkušenostmi s mým jen pár měsíců starým Aurisem. Každou značku, kterou RSA v malé kompaktní Toyotě zachytí, vidím pod velkou číslicí aktuální rychlostí uprostřed přístrojového štítu. Graficky je vše krásně vyvedeno, a když třeba překročím maximální povolenou rychlost, značka výhružně zčervená, což má svůj psychologický efekt. Značky omezující rychlost čte dokonale, značky ukončující omezení obvykle také. Trochu přemýšlení mě však stojí, když uprostřed města zasvítí osmdesátka v bílém poli a s červeným okrajem. Aha, já stál na semaforu za autobusem a hujerovský systém si jeho rychlostních možností všiml. Co stojí za rozsvícením padesátky za jedním z nechráněných přejezdů, přes který denně jezdím, mi však vrtalo hlavou déle. Teď už to vím. Toyota najde i hranatou padesátku pro vlaky těsně za ním. Když jsme u těch hranatých značek, větší radost by mi udělala, kdyby občas poznala začátek obce. Vyžívám se v dodržování rychlostních limitů a vyžívání se v umisťování značek označujících vjezd do vesnice nebo výjezd z ní někam do polí kilometr před ní nebo naopak dva domy před náves mi mou kratochvíli komplikuje. A v tom mi Toyota tedy ještě ani jednou nepomohla.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Open

 

Close