Suzuki Ignis (2. generace)
Suzuki přišlo v roce 2000 s modelem v Evropě známým pod jménem Ignis, který bychom dnes řadili mezi crossovery. V roce 2003 jej postupně japonská značka začala nahrazovat druhou generací, která byla téměř totožná se Subaru Justy G3X a Chevroletem/Holdenem Cruze.
Rozměry, design
V případě druhé generace Suzuki hovořilo o nejmenším SUV na trhu. Světlou výškou 170 mm, tvarem karoserie i volitelným viskózní spojkou připojitelným pohonem zadní nápravy (standardně je poháněna přední) do této třídy v Maďarsku vyráběný Japonec jistě patří. Designem se Ignis nesnažil nijak šokovat, což z něj dodnes činí relativně mladistvé auto. Příď bez výstřelků působí i v současnosti moderně. O zádi a bočním profilu bez nějaké invence to už tolik tvrdit nelze. V případě Ignisu je ale klíčová účelnost a tou také boduje.
A platí to i v interiéru. Tomu dominuje tříramenný volant a tvrdé a často vrzající plasty ve dvou barvách. Design palubní desky je i dnes přijatelný. Na předních i zadních sedadlech se sedí celkem vzpřímeně. Sedadla jsou spíše tvrdá a bez výraznějšího bočního vedení. Vyšší posez je nabíledni. Někomu nemusí pozice za volantem vyhovovat. Ten totiž postrádá možnost seřízení. Dozadu se pohodlně vejdou i dva dospělí. Třetího s sebou berte jen na krátké vyjížďky nebo za trest.
Co se velikosti týče, malé Suzuki klame tělem. Vzhledem k šířce 1630 mm působí delší než například Fabia. Matematika ovšem nelže a 3770 mm délky jej řadí někam do dolních subkompaktních pater. V tomto kontextu už zřejmě nikoho nepřekvapí fakt, že zavazadlový prostor nabízí základní objem jen 236 litrů. Stěhovavcům ale jistě litráž nechybí po sklopení opěradel zadních sedadel, kdy za řidiče a spolujezdce lze naskládat až 1100 litrů objemný náklad.
Motor
O pohon tunového autíčka se starala trojice agregátů. Pod kapotou nejčastěji narazíte na zážehovou třináctistovku o maximálním výkonu 69 kW. Suzuki Ignis není žádný sporťák a pro běžnou jízdu tenhle motor plně dostačuje. Libuje si ve vyšších otáčkách, kdy vozu poskytuje i slušnou dynamiku, a je spolehlivý. To platí i pro druhý benzinový motor – patnáctistovku o výkonu 73 kW. Má příjemnou výkonovou špičku a auto se s ní dokáže celkem rozvášnit. Naopak při klidné jízdě není problém držet kombinovanou spotřebu pod sedmi litry nebo kolem této hodnoty. Menší benziňák bývá o necelý litr úspornější a dynamicky mnoho neztrácí. Oba zážehové motory mají spolehlivé řetězové rozvody.
Dieselové agregáty zastupuje v nabídce 1.3 DDiS původem od Fiatu. Ten nabízí výkon 51 kW a i nejnižší ceny u ojetých vozů dávají tušit, že nepůjde o nejlepší volbu. Tenhle motor není dvakrát kultivovaný ani spolehlivý.
Podvozek
Podobný podvozek byste v nabídce dnešních SUV hledali těžko. Vzpěry McPherson vpředu a zadní tuhá náprava slibují (a v praxi dodržují), že Suzuki Ignis je v terénu (s pohonem všech kol) velmi schopné auto. Nakonec jeho příbuznými jsou Suzuki Samurai, Suzuki Jimny nebo Suzuki Grand Vitara. Slabší výkony pak ale Ignis vykazuje na silnici, zejména, pokud pneumatiky i podvozek týrá běžný český nerovný okreskový asfalt. Auto pak poněkud poskakuje a posádku nepotěší ani tvrdé naladění podvozku. V zatáčkách Suzuki Ignis sedí solidně a do nedotáčivého smyku se dostane jen, pokud pojedete opravdu nerozumně. V takovém případě vám mohou pomoci velmi slušně dimenzované brzdy, budou-li v odpovídajícím stavu. Vyšší stavba vozu na druhou stranu nepotěší na dálnici za větrného počasí.
Spolehlivost, běžné závady
Jednoduchá konstrukce Suzuki Ignis jej předurčuje k solidní spolehlivosti. Tu nakonec potvrzují i statistiky. Ignis je totiž nejen jednoduchý, ale i poctivě postavený. Jde-li o nějaké notorické závady, zejména v začátcích produkce se objevily problémy s viskózní spojkou, které měly souviset s únikem maziva. Čas ukázal, že pokud na něco ojeté Ignisy trpí, jsou to díly podvozku. Při koupi se tak zaměřte hlavně na stav tlumičů, uložení vzpěr přední nápravy a ložiska kol, zejména zadních. Zaznamenány jsou také problémy s těsností gufera klikového hřídele u spojky.