Rychlý test: Kia Rio 1.25

Ke krátkému testu jsem dostal vůz, který novináři vidí zřídka, ale kupuje se často. Malá Kia Rio 1.25 s nejslabším motorem v nabídce a v nejnižší výbavě Comfort. Jak si v testu stálo auto za necelých tři sta tisíc?

Kia Rio, foto: Kia

Povedený interiér

Otevírám řidičovy dveře, nasedám. První překvapení přichází záhy – sedí se na poměry malých aut vážně nízko. Posez bych nenazval sportovním, ale spíše dospělým. Pomáhají tomu i perfektní sedadla se solidně dlouhými sedáky i opěradly poskytujícími nějakou tu oporu v zatáčkách. Materiály i tvary na palubní desce patří také k tomu lepšímu, co lze v malých autech vidět. Směšně malý displej autorádia  a chybějící tlačítka na volantu sice prozrazuji, že tohohle prcka můžete mít i v lepší výbavě (jako na obrázcích :-)), rozhodně si ale nepřipadáte jako v nějakém sociálním provedení. Když už jsme u volantu, ten je vážně super! Na druhou stranu, je i co kritizovat. Při běžné jízdě na výplně dveří asi oko nepohlédne. Test je však o něčem jiném. Jednolitá masa tvrdého plastu (stejného jako na palubovce) působí smutně a pod loktem by se něco měkčeného hodilo…

Kia Rio, foto: Kia

Parádní malý čtyřválec

Startujeme, rozjíždíme se. Překvapuje měkká spojka, ale možná to bude tím, že jsem přesedl z letité Mazdy 6, jejíž levý pedál řádně procvičí řidičovo lýtko. Záběr se najde snadno, řazení jde lehce. Dráhy jsou možná trošku delší, ale jinak pětistupňová skříň pracuje bezproblémově. Stejně lze chválit i motor. Kia Rio disponuje přeplňovaným tříválcem jakožto vrcholnou motorizací. Slabší čtrnáctistovka turbo nemá a to samé platí i jednotce o objemu 1.25 litru, kterou testuji. Je to čtyřválec s krásně hladkým chodem, který na první tři rychlostní stupně umí i solidně zrychlovat. Do města a jeho blízkosti jde o velmi dobrou volbu. Spotřebu hodnotit nezvládnu, ale majitelé si nestěžují.

Komfort během jízdy zcela odpovídá tomu, na co jsem zvyklý z jiných malých aut. Motor není nijak hlučný, uvnitř je slyšet tak akorát. Aerodynamický hluk je nepříjemný až při dálničních rychlostech. Podvozek je na ocelových patnáctkách úplně ideálním kompromisem mezi ovladatelností a pohodlím. Nevybočuje ani do jednoho extrému, nijak neruší, nenadchne ani neurazí.

Kia Rio, foto: Kia

No tak, zastavit, vystupovat a zkontrolovat situaci za řidičem. Zadní sedadla jsou ukotvena celkem nízko a sezení tak činí dospělému muži ne tak pohodlným jako vpředu. Na druhou stranu se svými 180 cm jsem se za sebe posadil, aniž bych se koleny dotkl opěradla. Na hlavu je místa také dost, tady problém není.

A kufr? 325 litrů objemu ještě nedávno nabízela auta o třídu větší. Pokud vám nečiní problém jezdit se sklopenými opěradly zadních sedadel, musí vám plně dostačovat i na převoz větších předmětů. Falešná podlaha, která srovná vzniklý schod a je vidět na snímku níže, je bohužel také součástí vyšší výbavy. V základním uspořádání Rio pojme hodně velký nákup nebo bagáž pro dvojici na týdenní dovolenou.

Kia Rio, foto: Kia

Vzhled

Otázka na závěr zní jasně. Koupil bych si ji? Základní Kia Rio 1.25 nemá ambici být hlavním rodinným vozem. Jako druhé auto do města, nebo vůz pro manželku, která se lépe cítí v něčem menším, určitě! Protože je hlavní položkou výbavy pouze manuální klimatizace, není tu nic, co by zbytečně otravovalo, nebo rušilo. Důležitý je ale i vzhled. A ten se, minimálně z některých úhlů pohledu, Korejcům povedl. Předek, jemuž dominuje maska ve tvaru tygřího nosu, působí až agresivně a červená barva autu sekne. Rio působí jako poměrně nízký vůz. Skoro by se dalo říci sporťák. Prospívá tomu i masivní C sloupek. Pouze na záď už asi nevyšel rozpočet. Ta je nudná, až to není hezké. Jinak to ale hezké je. A vzhledu moc neublíží ani už zmiňované ocelové patnáctky nebo obyčejné žárovkové světlomety.

Kia Rio, foto: Kia