Kdy za nás budou řídit auta?
Také si rádi pouštíte filmy ze šedesátých nebo sedmdesátých lt. Na člověka dýchne atmosféra doby, kdy leccos vypadalo jednodušeji a budoucnost se jevila jen a jen v růžových barvách. Pokrok, který veřejnost vnímala především skrze dobrodružné dobývání vesmíru, dával tušit netušené možnosti. A my je rádi spojovali s tehdy blízkým a zároveň vzdáleným rokem 2000. Některé sci-fi technologie skutečně už světlo reálného světa spatřily. Létající nebo samořiditelá auta ale začátek milénia nestihla. Minimálně ta druhá jmenovaná mají ale do reality dobře nakročeno.
Z žánru sci-fi do reality
Leckdo tomuto pokroku fandí, v jiných vzbuzuje obavy. Fanoušci silných motorů a rychlé jízdy pak neskrývají svůj odpor. Že by v budoucnu nebylo možné prohnat se zatočenou okreskou? Zdá se, že se to může stát. A má to dokonce svou logiku. V době, kdy bezpečnost silničního provozu a její vliv na životní prostředí rezonují společností stále silněji, je právě bytost mezi volantem a sedadlem tím nejslabším článkem. Člověk je totiž tvorem omylným a statistiky nehodovosti to jedině potvrzují. A nejefektivnější způsob jízdy také není vlastní každému.
I když to tak na první pohled nevypadá, éra autonomního řízení automobilů je už dávno tady. Změna, kdy se z řidiče stává pasažér, probíhá pomalu. Jen si spočítejte, kolik různých šoférových pomocníků znáte. Začíná to starou známou automatickou převodovkou. Dnes už si do většiny nových aut můžete pořídit i adaptivní tempomat, tedy zařízení, které dokáže udržovat rychlost, ale i zrychlovat, brzdit, zastavovat a často se i rozjíždět podle okolního provozu. K tomu si přidejte systém aktivního sledování jízdních pruhů, který vede vůz správným směrem. Jak daleko je ještě doba, kdy volant z auta zcela zmizí?
Šest stupňů k plnému automatu
Před odpovědí na tuto otázku je třeba zmínit fakt, že Asociace automobilového SAE International celý proces přechodu k plně automatizovanému řízení v roce 2014 rozdělila do šesti stupňů označených čísly 0 až 5. Pod nulou si lze představit systém, který automobil nijak neovládá a řidiče pouze varuje. Auto pípá, když se blížíte k překážce nebo bez signalizace přejíždíte z pruhu do pruhu. Nic nového pod sluncem, že?
Každý další stupeň znamená vyšší míru automatizace. Jednička tak popisuje situaci, kdy řidič stále automobil řídí, avšak může využít asistence, například samočinného parkování. Takovou položku výbavy u běžných vozů už pár let běžně najdete. Pod dalším stupněm si představte situaci, kdy se vůz v provozu řídí sám, avšak řidič je stále schopen kdykoli zasáhnout, a musí se tak řízení neustále věnovat. Ve stupni číslo 3 se už jízdě nevěnuje, avšak musí být schopen převzít řízení v případě potřeby. Předposlední fáze automatizace znamená, že řidič zasahuje jen v případě vysoce nebezpečného prostředí, například počasí. No a finále znamená, že „řidič“ pouze automatu zadá cíl cesty a stroj jej tam bezpečně přemístí.
U nás nejvýše dvojka, ve světě se testuje i pětka
V České republice se nyní setkáte pouze s vozy spadajícími nejvýše do druhého stupně autonomního řízení. Nemusí jít jen o testování. S automobily, které dokáží sami zrychlovat, zastavovat nebo zatáčet už řada českých řidičů jezdí. Stále ale musí mít situaci pevně pod kontrolou. Pokud se zajímáte o bezpečnost vozů, vězte, že plné pětihvězdičkové hodnocení v nárazovém testu EuroNCAP nezíská žádný vůz, který není vybaven systémem krizového brzdění pro zabránění srážky s chodcem.
Budoucnost, tedy vozy ve vyšších stupních autonomie, je testována jinde ve světě, a to jak na uzavřených polygonech, tak i v běžném provozu. Mezi pionýry v tomto směru patří například společnosti Tesla, Google nebo Bosch. Ty prý testují dokonce už režim 4 nebo 5. Odborníci hovoří o tom, že se takové technologie v běžných vozech objeví během nejbližších dvaceti let. Do té doby však bude třeba vyřešit mimo jiné i etickou a právní problematiku v případě způsobení škody autonomním vozidlem. Ani stroj totiž nemůže pracovat bezchybně.