Jeep Willys MB – první z mocných
Kde by byla móda dnešních SUV, kdyby nebylo prvního masově vyráběného teréňáku? Spojit v jedné větě Jeep Willys a třeba (zůstaňmě u stejné značky) dnešní Renegade je koledování si o upálení na hranici. Ačkoli drsné a jednoduché autíčko, které pomohlo vyhrát 2. světovou válku, nemá s dnešními elektronikou naditými přifouklými komfortními prcky většinou společný už ani ten pohon všech kol, bez něj bychom se dnes asi vozili poněkud jinými krabicemi.
První vozidla s pohonem všech kol se sice představila hned na začátku 20. století (Spijker, později Spyker), jejich většímu rozšíření pomohlo až šílenství první světové války. Byla to až období druhé války, kdy se tato vozidla rozšířila opravdu masově. A lehký Jeep Willys je zcela poprávu symbolem této éry.
Pokyn k jeho vývoji vzešel v roce 1940 z nejvyšších pater americké armády. Zakázku původně získala firma Bantam, ale obavy o její schopnost masovější produkce vedly k propůjčení technických výkresů i automobilkám Ford a Willys. Všechny tři značky v roce 1941 představily své prototypy a nejlepším z nich byl právě typ MA od Willysu. I ten však měl slabé stránky, a tak první objednávka na 16 000 kusů lehkých taktických vozidel byla uskutečněna na upravený model MB. Kvůli uspokojení obrovské poptávky se nakonec do hry vrátil i Ford s modelem GPW, což byl vůz stejné specifikace jako Willys MB. V roce 1945 se Willys mohl pyšnit 358 489 kusy vyrobených typů MB, Ford skončil na čísle 277 896.
Použitá technika dokazuje, o jak jednoduché a houževnaté vozidlo šlo. Jeep Willys byl postaven na podvozkovém rámu ve tvaru písmene U a listových pružinách. Převodovka čítala tři rychlostní stupně vpřed a zpátečku, k tomu byla vybavena redukcí. Už ve čtyřicátých letech byl disponoval voličem pohonu jedné či obou náprav, tlačítko to však určitě nebylo. Auto vážilo lehce přes tunu a poháněl jej řadový čtyřválec o objemu 2,2 litru a výkonu 60 koní.
Posádka si mnoho komfortu neužila. Jednoduchá přední sedadla byla alespoň samostatná, zadní nedělená lavice pojmula tři osoby. Vzpomeňte si na jeho šířku 1,57 metru, až se budete tísnit ve třech na zadních sedadlech v Octavii. Na karoserii se potom dal uchytit rýč, kanystr a samozřejmě znak všech offroadů – náhradní kolo. Panel s čelním sklem se dal sklopit a před nepřízní počasí převážená osoby kryla pouze plátěná střecha.
Zdroje: HUM3D.com, Wikipedia.org, John Carroll: 4×4 terénní automobily (1997, Svojtka a Vašut)