Jaký je Fiat Panda jako ojetina?

Fiat Panda byl v prvním desetiletí nového milénia trefou do černého. Italové oživili legendární jméno, ocejchovali jím stejné strohý miniautomobil jako na konci osmdesátých let a vyrazili s ním dobývat třídu miniautomobilů. V jejím rámci dominovali tím, co vždy uměli – dokonale obestavěným prostorem. Naopak jižanský kámen úrazu – elektroniku v této třídě nikdo moc nehledal. Že je to dobrá kombinace ukazuje už fakt, že po patnácti letech je auto na trhu stále a jeho vzhledová modernizace tkvěla pouze v ocumlání hran. 

Prostorem na špičce třídy

Druhá generace se na trhu objevila v roce 2003. O rok později dokonce získala titul Evropské auto roku. I když na to nevypadá, je přímým následníkem Fiatu 126, tedy legendárního Malucha. Toho na přelomu osmdesátých a devadesátých let ve fabrice v Polsku nahradilo Cinquecento, jehož modernizovaný (a taktéž ocumlaný) mladší bráška nesl název Seicento. A právě Seicento Fiat Panda ideologicky nahradil. Oproti němu je poněkud krabicóznější, méně roztomilý, ale mnohem praktičtější. Usadíte do něj 4 cestující (raději 2+2) a každý může vstoupit vlastními dveřmi. To je dosud v A segmentu unikát. Ne nadarmo vypadá tenhle Ital spíše jako MPV. Velký kufr však nečekejte. 206 litrů stačí tak na týdenní nákup pro nevelkou rodinu.

Fiat Panda 1.2 Dynamic, zdroj: Wikimedia commons

Fiat Panda 1.2 Dynamic, zdroj: Wikimedia commons

Spolehlivé motory

Fiat Panda poháněly tři zážehové a jeden vznětový motor. Ten se do městského auta příliš nehodí a doporučit jej nelze ani kvůli ne zrovna perfektní spolehlivosti. Úplný opak platí pro agregáty spalující benzin. Nejčastěji se setkáte s jedenáctistovkou o výkonu 40 kW a dvanáctistovkou o 4 nebo 11 kW silnější. Oba patří k tomu nejspolehlivějšímu, co lze ve Fiatech najít. Patří do legendární řady Fire, jejíž historie sahá někam do osmdesátých let a ve Fiatu věděli, proč si je tak piplali. Doporučeníhodná je zejména větší jednotka. Na lehoučké auto bez problému stačí i ta menší, ta se však často pojí pouze se základní výbavou, v níž chybí nejen dnes už nezbytná klimatizace, ale například i posilovač řízení. Jak moc se do města hodí, vědí všichni, kdo někdy parkovali s Favoritem nebo nějakou starší Škodou. Pokud byste narazili na inzerát nabízející nejsilnější čtrnáctistovku, určitě se vyplatí jet si auto prohlédnout. Spolehlivá je také a jejích sto koní dělá z Pandy spíše grizzlyho.

Fiat Panda 1.2 Dynamic, zdroj: Wikimedia commons

Fiat Panda 1.2 Dynamic, zdroj: Wikimedia commons

Po stránce jízdy je to takové, jak auto vypadá. Poměrně vysoký vůz není sestrojen k řezání zatáček. Vysoko se v něm i sedí na sedadlech se slabším bočním vedením a kratšími sedáky – inu miniauto. Podvozek není ani tvrdý ani příliš měkký. Džunglí tohoto medvídka je město. Tady řidič ocení zejména perfektní výhled ven a solidní zátah motoru v nižších rychlostech.

Pokud předchozí majitelé nekašlali na údržbu, jeví se dnes Fiat Panda jako bezproblémové auto. Na podvozku mohou odejít tyčky stabilizátoru, před koupí zkontrolujte i stav tlumičů. Stejně jako ostatní náhradní díly jsou však k sehnání za pakatel. U takto starých vozů může být problémem i koroze. Tu na karoserii má Fiat ošéfovanou skvěle, s výfukem to bývá slabší. Vzorem spolehlivosti není ani zřídka se objevující robotizovaná převodovka. Majitele však trápí více svou pomalostí než častými poruchami.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *