Jaký je Fiat Panda jako ojetina?
Fiat Panda byl v prvním desetiletí nového milénia trefou do černého. Italové oživili legendární jméno, ocejchovali jím stejné strohý miniautomobil jako na konci osmdesátých let a vyrazili s ním dobývat třídu miniautomobilů. V jejím rámci dominovali tím, co vždy uměli – dokonale obestavěným prostorem. Naopak jižanský kámen úrazu – elektroniku v této třídě nikdo moc nehledal. Že je to dobrá kombinace ukazuje už fakt, že po patnácti letech je auto na trhu stále a jeho vzhledová modernizace tkvěla pouze v ocumlání hran.
Prostorem na špičce třídy
Druhá generace se na trhu objevila v roce 2003. O rok později dokonce získala titul Evropské auto roku. I když na to nevypadá, je přímým následníkem Fiatu 126, tedy legendárního Malucha. Toho na přelomu osmdesátých a devadesátých let ve fabrice v Polsku nahradilo Cinquecento, jehož modernizovaný (a taktéž ocumlaný) mladší bráška nesl název Seicento. A právě Seicento Fiat Panda ideologicky nahradil. Oproti němu je poněkud krabicóznější, méně roztomilý, ale mnohem praktičtější. Usadíte do něj 4 cestující (raději 2+2) a každý může vstoupit vlastními dveřmi. To je dosud v A segmentu unikát. Ne nadarmo vypadá tenhle Ital spíše jako MPV. Velký kufr však nečekejte. 206 litrů stačí tak na týdenní nákup pro nevelkou rodinu.
Spolehlivé motory
Fiat Panda poháněly tři zážehové a jeden vznětový motor. Ten se do městského auta příliš nehodí a doporučit jej nelze ani kvůli ne zrovna perfektní spolehlivosti. Úplný opak platí pro agregáty spalující benzin. Nejčastěji se setkáte s jedenáctistovkou o výkonu 40 kW a dvanáctistovkou o 4 nebo 11 kW silnější. Oba patří k tomu nejspolehlivějšímu, co lze ve Fiatech najít. Patří do legendární řady Fire, jejíž historie sahá někam do osmdesátých let a ve Fiatu věděli, proč si je tak piplali. Doporučeníhodná je zejména větší jednotka. Na lehoučké auto bez problému stačí i ta menší, ta se však často pojí pouze se základní výbavou, v níž chybí nejen dnes už nezbytná klimatizace, ale například i posilovač řízení. Jak moc se do města hodí, vědí všichni, kdo někdy parkovali s Favoritem nebo nějakou starší Škodou. Pokud byste narazili na inzerát nabízející nejsilnější čtrnáctistovku, určitě se vyplatí jet si auto prohlédnout. Spolehlivá je také a jejích sto koní dělá z Pandy spíše grizzlyho.
Po stránce jízdy je to takové, jak auto vypadá. Poměrně vysoký vůz není sestrojen k řezání zatáček. Vysoko se v něm i sedí na sedadlech se slabším bočním vedením a kratšími sedáky – inu miniauto. Podvozek není ani tvrdý ani příliš měkký. Džunglí tohoto medvídka je město. Tady řidič ocení zejména perfektní výhled ven a solidní zátah motoru v nižších rychlostech.
Pokud předchozí majitelé nekašlali na údržbu, jeví se dnes Fiat Panda jako bezproblémové auto. Na podvozku mohou odejít tyčky stabilizátoru, před koupí zkontrolujte i stav tlumičů. Stejně jako ostatní náhradní díly jsou však k sehnání za pakatel. U takto starých vozů může být problémem i koroze. Tu na karoserii má Fiat ošéfovanou skvěle, s výfukem to bývá slabší. Vzorem spolehlivosti není ani zřídka se objevující robotizovaná převodovka. Majitele však trápí více svou pomalostí než častými poruchami.