Já, Ferrari a kasíno
Monte Carlo, místní část monackého knížectví, je nepochybně vítaná letní destinace příznivců elegantních aut. Aut, která nutí i běžného kolemjdoucího otáčet hlavu. Každoročně a opakovaně se sem vracejí bohatí návštěvníci hotelů. Řada z nich přijíždí v supersportovních autech, která se běžně nevidí každý den. V autech, která vzbuzují přirozený respekt. V tomto článku si prohlédneme výhradně supersporty Ferrari vyfotografované v uličkách a na parkovištích hotelů této metropole luxusu francouzské riviery.
Není pochyb o tom, že Italové v Maranellu dělají krásná auta. Obecně je veřejnost navyklá na ďábelsky červený kabát těchto vozů. Kabát má dlouhá léta odstín Ferrari Red. S vozy této značky se spíš potkáme při jejich poflakování po bulvárech světa než při řezání zatáček alpských silnic. Ovšem i na bulvárech se v případě těchto vozů vzácně kloubí mírná agresivita v designu s naprosto uhrančivým zvukem motoru. Dokonale vyvážené proporce vozů vjíždějí do divokých snů mužů všech věkových kategorií. Ferrari je nedotknutelná automobilová modla.
Potkat v servisu Ferrari je opravdová mimořádnost. Ale vidět v servisu rovnou dva vozy Ferrari Enzo je asi tak na pokraji zázraku. Když ještě jedno z nich má SPZ 001! V místní části Monte Carlo se právě takový servis nachází. Neon vedle vchodu hlásá, že zde stojí Monaco Motors Service. Takový servis znamená, že zde je certifikovaná výbava a požadovaná kvalita práce. Výsledkem návštěv v autorizovaném servisu je pak nezměněné chování vozu ve všech jízdních situacích. A samozřejmě zachování jeho hodnoty. Právě proto jezdí mechanici takového servisu na 3-4 školení ročně. Samozřejmě do továrny v Maranellu. Vůz Enzo se vyráběl v letech 2002 až 2004. Celkem bylo vyrobeno něco málo přes 400 kusů. Vůz byl postaven s pomocí technologií převzatých z F-1. Uhlíkové vlákno ovládlo karoserii. Před zahájením výroby byly vyrobeny tři prototypy /M1, M2, M3/. Prodejní cena vozu byla ve své době 650 tis. Euro. V lednu 2005 slavnostně předala továrna jeden kus papeži Janu Pavlovi. S vysokou pravděpodobností usoudil, že jej plně nevyužije. Takže byl dán do charitativní dražby. Společnost Sothebys jej vydražila – a na charitu bylo poukázáno krásných 1 055 000 eur. Další známí majitelé vozu značky Ferrari Enzo pak byli Tommy Hilfiger, Zlatan Ibrahimovic. A takový Eric Clapton byl chycen ve svém Enzu v r. 2002 na cestě z Maranella do Londýna. Pařížskou policií mu na vedlejší cestě bylo naměřeno 233 km/h.
Uprostřed léta 2020 se na prezentaci před monackým kasínem vystavoval další unikát od Ferrariho. Model Testarossa. Design tohoto vozu nevytvořil nikdo jiný než Pininfarina. Ostatně Ferrari se celá léta oblékal u Pininfarinů. Pro upřesnění: je to malé studio založené v Turíně. Specializuje se na návrhy karoserií pro menší série automobilů. Auto na obrázku je dvoumístné kupé s výraznými žebry na bocích. Typickým vzhledovým prvkem je hladká příď s tehdy populárními “mrkačkami” – výklopnými světlomety. Které auto je tehdy nemělo, jako by ani nebylo. Žebroví se navíc objevuje i na zádi vozu. Pět vodících lamel přes celou šířku vozu zakrývá zadní reflektory. Poprvé se Testarossa představila na autosalonu v Paříži v r. 1984. Na svou dobu měla běžnou spotřebu 15 litrů. Právě proto měla po stranách dvě nádrže po 60 litrech. Nejslavnější majitelé tohoto vozu byli Alain Delon nebo Elton John.
Samotná maska aut Ferrari podvědomě přitahuje zraky i laické veřejnosti. Děje se tak ve dne i v noci. Auto vypadá vždy mnohem lépe v reálu než na obrázku. A když se takový skvost navíc postaví před kasíno? Každý si chce uchovat tu ikonickou vzpomínku: já, Ferrari a kasíno. Na fotografii si toho pocitu užívá nepochybně vychovaný pejsek, už od pohledu pocházející asi ze slušné rodiny. Rodiny, která jej jistě poučila o významu takového okamžiku. Že bude mezi ostatními pejsky v ulici ten největší frajer.
Při volbě vozidla hraje jeho barva zásadní roli. Řada majitelů si potrpí na unikátnost, zviditelnění. Přejí si tak trochu cíleně provokovat. Je třeba nebát se barev, řekl si pravděpodobně majitel červeno-černého Ferrari. Jeho dvoubarevné schéma přirozeně spojuje přední i zadní část vozu. Je to naprostá vizuální souhra dvou barevných ploch. A je dobře, že takové auto není zaparkováno celý život na jednom místě. Ve své barevné kompozici je to výjimečný unikát.
Továrna v Maranellu po celá desetiletí vkládá pečlivé detaily do každého dílu karoserie. Dynamická dokonalost jejích vozů je proslulá. Všechny její vozy hovoří srozumitelným designovým jazykem. To všechno tak, aby vám její vůz dělal radost i po několika společně strávených letech. Na druhé straně je pravda, že Ferrari se v poslední době tak nějak uzavírá před zbytkem světa. Stává se z něj poněkud noblesní klub. A zejména tady pak platí citát pana Enza Ferrariho: “Ferrari vyrobí vždy o jedno auto méně, než jaká je na trhu poptávka.”