Filtr pevných částic v benzinovém autě – strašák nebo mnoho povyku pro nic?
Zkratku DPF a pojmy jako regenerace, výměna a vykuchání si před lety oblíbili majitelé dieselových agregátů. S novými emisními normami se však filtr pevných částic podíval i k těm benzinovým. Čeká nás tak nejspíše doba, kdy bude touto vychytávkou vybavena naprostá většina aut. Budou s ní mít patálie i ti, kdo u čerpací stanice nabírají benzin?
Právě před rokem začala platit nová emisní norma, podle níž se přímovstřikové zážehové jednotky prakticky nemohou obejít bez filtru pevných částic (GPF). Výrobci zákazníky uklidňují a argumentují, že teplota spalování benzinu je mnohem vyšší. Díky tomu nemá nastat problém s vypalováním, jako je tomu v případě agregátů vznětových. „Na druhé straně menší velikost částic spalovaného benzinu vyžaduje mnohem hustší síto, což přinejmenším „teoreticky“ nevěstí nic dobrého. Protože bez ohledu na styl a rychlost jízdy se každý filtr dříve nebo později určitě ucpe,“ říká Lukáš Czauderna, poradce pro rozvoj autoservisů ProfiAuto Service.
Výrobci však prohlašují, že podobné problémy jako u dieselů opravdu nehrozí. Tomuto tvrzení lze věřit i proto, že dnes existují kvalitní legislativní nástroje, jak případnou demontáž filtru pevných částic nejen odhalit, ale i pokutovat. Třeba v sousedním Rakousku tak člověk může svou peněženku ztenčit až o v přepočtu 135 tisíc korun. Problémy s vykuchanými auty tedy v takovém měřítku jako v minulosti určitě nenastanou. S problémy majitelů to může být jinak.
Řidiči by měli dbát zejména na stav zapalovacích svíček, měnit správně a pravidelně v závislosti na intenzitě používání auta a počtu najetých kilometrů vzduchový filtr a používat motorový olej, který má snížený obsah sulfátového popela. „Jelikož se jádro GPF filtru u benzinového motoru zahřívá už při 2500 otáčkách na teplotu cca 600 stupňů Celsia, při které probíhá proces samočištění, nemělo by docházet k problémům známým s DPF, tedy k ucpávání kanálků po několika desítkách kilometrů jízdy městem,“ dodává Lukáš Czauderna.
Druhou možností je volba vozu bez této vychytávky. Nepřímovstřikovým atmosférickým jednotkám se možná lze vysmívat kvůli jejich na dnešní poměry slabému zátahu, někteří výrobci s nimi ale po stránce emisí dokáží divy. Mazda nebo například Toyota tak mohou mít ve svém evropském portfoliu motory, které jako by vypadly z propagačních materiálů počátku tisíciletí.