Fiat Barchetta (1995-2005)
V době, kdy se na evropské ceníky dere po více než deseti letech roadster se znakem Fiatu na kapotě, vzpomínáme na poslední podobně střižený vůz této italské automobilky. Ačkoli aktuální dvoumístné kabrio odkazuje svým názvem 124 Spider na doby dávnější, dosud posledním roadsterem z Turína byl Fiat Barchetta.
Od šedesátých let dodávala Fabbrica Italiana Automobili Torino na trh sportovní vozy, které vycházely z běžných modelů. Sportovních verzí s označením Coupé, Sportcoupé, Spider či Sportspider se tak dočkaly Fiaty 850, 124 nebo 128. Současný Fiat 124 Spider v této nomenklatuře pokračuje, byť žádný aktuální model 124 “classic” neexistuje a nejbližší příbuznou současníka je Mazda MX-5. V polovině devadesátých let byla situace opačná. Dárcem podvozkových orgánů byl Fiat Punto. Jak jistě uznáte, název Punto Spider by nebyl zrovna frajerský, a tak v Turíně došli k názvu Fiat Barchetta, což v italštině znamená loďka.
Fiat Barchetta, foto: Muenki
Pod designem malého roadsteru jsou podepsáni především pánové Peter Barrett Davis, Andreas Zapatinas a Alessandro Cavazza. A za tento podpis se rozhodně stydět nemusí. Vizáž vozu silně odkazuje na svoje plavné jméno. Možná i jisté vybočení z tehdejších trendů stojí za tím, jak design Fiatu Barchetta odolává zubu času. Jeho nadčasovost se se soudobými (a sportovněji střiženými) rivaly, kterými byla především Mazda MX-5, Toyota MR2 či MG F, podle mě, moc srovnávat nedá. Nebyli by to Italové, aby na autě pro zábavu nevymysleli nějaké finesy. Tou asi nejzajímavější jsou zvláštně řešené kliky dveří, které jsou většinu času zapuštěné v karoserii a při snaze otevřít dveře je třeba nejprve stisknout tlačítko, které zajišťuje jejich vysunutí.
Oproti výše zmíněným konkurentům však Barchetta zaostávala technicky. Klasická předokolka se spoustou dílů z Fiatu Punto nebyla zrovna tím, co by sportovně založení fandové do aut vyzdvihovali u piva. Z pohledu kupce ojetiny se ale tato nevýhoda může stát výhodou. Řada konstrukčně jednodušších řešení je při placení v servise kvitována s povděkem.
3,9 metru vysoký, 1,64 metru široký a 1,27 metru vysoký vůz s rozvorem 2443 mm poháněl vždy pouze jeden motor. Atmosférická benzinová osmnáctistovka poskytovala maximální výkon 96 kW a nejvyšší točivý moment 164 Nm. Ten stačil 1050 Kg těžkému autíčku kde zdolání sprintu z 0 na 100 km/h za 8,9 vteřiny a k dosažení až dvousetkilometrové rychlosti. Řidiče mohl těšit také jeho zátah již od nízkých otáček. Podvozek byl dokonale naladěn a s tímto motorem poskytoval na předokolku velmi zajímavé řidičské zážitky. Fiat Barchetta je velmi dlouho neutrální a nedotáčivost nastupuje opravdu až hodně dlouho za něčím, co lze nazvat rozumnou rychlostí v zatáčce. Přesto je třeba mít na paměti, že se nejedná o pravověrný sporťák, ale o zábavné auto pro pohodovou jízdu krajinou. Při vysokých rychlostech na rovinkách nepůsobí zrovna nejklidněji a v zatáčkách je znát ne zrovna příkladná tuhost karoserie. To vše při spotřebě, která se bez problému dala držet kolem sedmi litrů.
Fiat Barchetta po faceliftu, foto: Tokumeigakarino Aoshima
Pihy na kráse přišly až s rokem 2000. Motor byl přepracován tak, aby začal plnit přísnější emisní normu EURO 3, což paradoxně vedlo ke zvýšení spotřeby, snížení zátahu v nízkých otáčkách a podle majitelů i ztrátě charakterního zvuku motoru. Takto “vylepšené” vozy poznáte snadno i díky designové pize na kráse. Jedná se spíše o bradavici, a to doslova. Fiat Barchetta dostal při modernizaci také třetí prostřední brzdové světlo na víko kufru a stylisti si s jeho decentním umístěním příliš starostí nedělali.
A čím Barchetta může svému majiteli nadělat starosti? Je náchylná na zanedbané výměny oleje. Motor se pak snadno zakarbonuje, což se projevuje jeho hlasitým klepáním. Střecha se klopí ručně, takže potenciálně italsky nespolehlivá elektronika se zde nepokazí. Střechu však vždy před koupí zkontrolujte, protože může být v místech kovových výztuží prodřená. Problémem může být také zlomené či popraskané zadní okno. To je totiž z plastu a jeho zlomením ztratí kus z už tak špatné průhlednosti. Jak funguje těsnění kolem střechy obvykle ukáže až první liják, ale jeho oprava nebude z nejsložitějších. Dobré je při koupi také omrknout stav dílů na podvozku. Ale to je snad u takto letité ojetiny rutina.
Fiat Barchetta po faceliftu, foto: Tokumeigakarino Aoshima
V roce 2002 Fiat výrobu Barchetty pozastavil a rozjel ji znovu až v roce 2004. Jednalo se však o pouze roční labutí píseň. Vůz prošel v mezidobí mírným faceliftem, po kterém už ale jeho design nepůsobil tak čistě. V roce 2005 pak byla výroba tohoto auta definitivně zastavena a na nástupce čekáme do letoška.
Máte-li zájem starší roadster pro zábavu, který nebude drahý na údržbu, nepohodlný a bude jej možné při troše skromnosti využívat jako plnohodnotné druhé letní auto do rodiny, vyražte pro Barchettu. Její cena bude ještě pár let padat, stav nabízených vozů ale půjde pravděpodobně směrem dolů mnohem rychleji. Ve střednědobém horizontu se z Barchetty navíc stane zajímavý youngtimer.
