Dopravní značení dělá z měst džungli. Nebo z džungle město?

“Pořádek musí bejt, vy kluci pitomí, jinak byste lezli po stromech.” Tak zní jedna z nezapomenutelných hlášek našeho národního hrdiny Josefa Švejka. Punková kapela Visací zámek zase ve své písni zpívá, že “dopravní značky nepřipouští dvojí výklad.” Při pohledu na dnešní přeplněná města a jejich okolí je nám jasné, že bez dopravního značení se dnes už prostě neobejdeme. Na druhou stranu určitě znáte z vlastní zkušenosti místa, kde se s barevnými cedulemi roztrhl pytel a řidič jedoucí zde poprvé musí projevit bystrost Christiana Wolffa z filmu Zúčtování.

Vše je totiž otázkou míry. Pro chodce je celá věc snazší, neboť se oproti automobilům a řidičům v nich pohybují zlomkovou rychlostí. Na vnímání pokynů tak mají mnohem více času. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že při chůzi se člověk na značky tolik nesoustředí a mezi pěšími jsou i děti, staří lidé nebo prostě jen neřidiči, které žádná státní instituce ze znalosti pravidel silničního provozu nepřezkoušela. A i ti se musejí umět vyznat v místech, kde se jejich kroky kříží s trajektorií automobilů. Dopravní značení Praha, Brno, Ostrava i další velká města tak musí plánovat velmi pečlivě.

S dopravními značkami to umí přehnat i jinde ve světě.

Že to tak na řadě míst nevypadá je zřejmé už z obrázku výše. Ten naštěstí nepochází z tuzemska. I u nás bychom ale pár podobných hlavolamů našli. Kapitolou samou pro sebe pak v tomto smyslu je svislé dopravní značení. Někde dokazuje, že jeho navrhovatelé a schvalovatelé daným místem spíše procházejí než projíždějí. Jak jinak si vysvětlit, že na dvaceti metrech čekají tři či čtyři za sebou umístěné cedule? Neznalý člověk pak musí hodně zpomalit, aby dokázal pochytit jejich význam. Tím zas rozčiluje ty, kdo se tu vyznají a jedou za ním. Agrese se stupňuje nebezpečná situace se blíží.

Bez dopravních značek se neobejdeme ani na silnicích uprostřed divočiny.

Přitom by stačilo málo, aby i v takovýchto místech byla situace tak příjemná jako jinde. Při osazování nových značek by pomohl konzultant neznalý daného místa. Ten by jím projel před definitivním usazením značení. A to je stále hodně analogová varianta. V dnešní době by přece minimálně pro velká města (jichž se tento problém týká nejvíce) nebyl problém vytvořit reálnou animaci a tu pak poslat k připomínkování veřejnosti nebo firmě, která dopravní značení dodá. Společnosti, jako je například AZ značky, totiž disponují lidmi, kteří už mají situaci tak říkajíc v oku. Centra měst by pak byla i pro řidiče mnohem příjemnější.