Suzuki Grand Vitara (3. generace, 2005-2014)

Ranní mrazy dávají jednoznačně tušit, že zima je za humny a nejeden motorista by možná rád právě chladné roční období přežil za volantem vozu s pohonem všech kol. Ne každému ale musí vonět současné rádobytereňáky. Kdo hledá pracanta i do těžšího terénu, měl by si v bazaru prohlédnout Suzuki Grand Vitara.

Grand Vitara je totiž auto pro opravdové znalce, kteří vědí, co chtějí. Očekáváte-li kultivovaný povoz pro dlouhé přesuny krajinou, budete zklamáni. Tahle kára je totiž na půl cesty k opravdickému offroadu. Oproti svému předchůdci sice ztratila klasickou rámovou konstrukci (žebřinový rám už je zde „jen“ v roli pomocníka samonosné karoserie), ale jako pořádný offroad má stálý pohon všech kol, motor uložený podélně, redukční převodovku a uzavíratelný centrální diferenciál. Podvozek dokáže obdivuhodně pracovat v terénu, na silnici to ale žádná S-Klasse není. Karoserie se v zatáčkách hodně naklání vlivem měkkého pružení. Tuhé tlumiče ale na hrbolatých cestách mnoho komfortu nenabídnou. Potěší tak alespoň velmi přesné řazení manuální na krátko poskládané pětirychlostní skříně.

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/OSX

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/OSX

Motorů se pod kapotou objevilo několik. Asi nejčastěji se setkáte s tím nejporuchovějším. Vznětová 1,9 DDiS pochází od Renaultu. Není dvakrát kultivovaná a v dlouhodobém výhledu může pozlobit. Objevují se problémy s plochým řemenem, hadicemi k turbu i filtrem pevných částic. Navíc se jedná o málo kultivovanou a špatně odhlučněnou jednotku. Výkon 95 kW k nějakému závodění také není. K tomu nakonec nevybízí ani poněkud vlažnější brzdy. Za 7-8 litrů paliva na sto kilometrů ale s jiným motorem nepojedete.

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/IFCAR

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/IFCAR

Nejslabším zážehovým motorem byla atmosférická šestnáctistovka, která se montovala pouze do třídveřové verze. Jedná se vlastně o stejný motor, který pohání Swift Sport. Většinovou zážehovou motorizací je klasický dvoulitr. 103 kW a 183 Nm stačí tunu a půl těžkému autu krabicovitého tvaru k průměrným dynamickým projevům. Za vše hovoří časová prodleva mezi tím, kdy ručička rychloměru překročí ukazatel 0 a 100 km/h. Pod 12 vteřin to není.

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/Bull-doser

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/Bull-doser

Jako šafránu je kusů, které pohání silnější motor. Pod kapotou se může objevit ještě zážehový čtyřválec 2,4 o výkonu 122 kW a šestiválce 2,7 a 3,2 litru. Ten menší poskytoval výkon až 185 koní, větší až 224 koní. Oba se umí postarat o pořádný vír v nádrži a peněžence. Největší čtyřválec se naopak jeví jako ideální motorizace z hlediska síly, spotřeby i spolehlivosti.

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/Bull-doser

Suzuki Grand Vitara, zdroj: Wikimedia/Bull-doser

Interiér vozu je na svou dobu a kategorii velmi solidně vyveden. Dominuje mu pěkný tříramenný volant a jednoduchá a solidní palubní deska vyrobená z tvrdých plastů. Pětidveřová verze nabízí dostatek (ne však nadbytek) prostoru ve všech směrech, třídveřová je vhodná spíše pro dvojice. Její zavazadlový prostor je v zásadě symbolický. I přístup do něj (v obou verzích) do strany výklopnými dveřmi může být někdy k naštvání.

Kromě výše zmíněných neduhů dieselového motoru netrápí robustně vyrobené Suzuki Grand Vitara žádné chronické potíže. Vždy se však při koupi takovéto ojetiny vyplatí pořádně nechat prohlédnout stav mechanických součástí podvozku. Nikdy nevíte, jak často a vehementně se předchozí majitel přesvědčoval o schopnostech tohoto vozu v terénu.

 

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.